Jak vybíráte dovolené?
Martina: My jsme se dozvěděli o celiakii synů v době, kdy už jsme měli zaplacenou dovolenou s polopenzí v Bulharsku. Naštěstí šlo o malý hotýlek, kde byli velmi vstřícní a vždy jsme měli pro syny připravené nějaké vhodné jídlo. A protože se tam dětem tak moc líbilo a byli jsme spokojení i s jídlem, pravidelně se tam vracíme.
Šárka: No sama víš, že největší problém je vždycky odjet z domova. Doma si uděláme palačinky, lívance, řízky, prostě na co máme chuť. Venku je to ale vždy problém. I u 4 hvězdičkových hotelů jsme narazili. Já se najím vždy, protože jím saláty, veškeré maso, grilovanou zeleninu, houby apod. U dětí je ale omezený okruh oblíbených jídel, a proto je pro dceru skoro nemožné si v hotelu vybrat. Nejraději proto jezdíme na dovolené bez jídla.
Co jste na dovolené jedli?
Martina: V hotelu jsme měli placenou polopenzi. Přes cestovku jsme tam zavolali a oni nám řekli, že vyloženě bezlepková jídla nevaří, ale ať si vezmeme základní suroviny a nějak to vymyslíme. Takže jsme vezli chleba, kuličky do jogurtu a těstoviny. K snídani jsme synům dali přivezený bezlepkový chleba a oni si vybrali z bufetu sýry, šunku a zeleninu nebo jogurt a do něj opět naše přivezené cereálie. No a večeře jsme řešili přímo s majitelem. Bylo na výběr z více jídel a vždy to šlo udělat tak, aby jedno bylo bezlepkové. Bulharsko má oproti Čechám tu výhodu, že se tam moukou celkem šetří. Nedává se třeba do sekané a karbanátků a řady polévek.
Obědy mimo hotel byly taky bez problémů. K našemu překvapení na pláži žádné stánky s pizzami, smaženým sýrem, párkem v rohlíku jako u nás. Naopak, byl tam stánek, kde běžně měli bezlepková jídla – rizota, rýži, kuře, zeleninu, karbanátky bez mouky apod. A taky hned věděli, co je celiakie a dokázali poradit, co můžeme a co ne.
Šárka: My jezdíme většinou na místa, kde si sami vaříme. Je to pro mě jednodušší a levnější než řešit každý den, co já nebo dcera můžeme jíst. Samozřejmě to takto jde u snídaní a večeří, kdy jsme na ubytování s kuchyní. Přes den jsme venku, a to řešíme jídlo buď tak, že máme s dcerou něco studeného, většinou chleba nebo jogurty a ovoce. V dnešní době ale není ani problém zaskočit do restaurace. V zahraničí je bezlepkové jídlo většinou menší problém než v Čechách. Ale už i situace u nás doma se lepší a většinou minimálně jedno jídlo na výběr máme.
Připravujete si jídla doma nebo řešíte až na místě?
Martina: My to řešíme půl na půl. Tam, kam jezdíme pravidelně, už nás znají a dokáží vyjít vstříc. Takže tam jídlo kromě pečiva většinou nevozíme. Naopak, když jedem někam do neznáma, jídlo si navařím s sebou a vezmu i zásoby pečiva, těstovin, sušenek apod. Řeším to tak, že si navařím omáčky a maso, zasterilizuju do zavařovacích sklenic a na místě jen uvařím přílohu. To se hodí hlavně při kempování.
Šárka: Já si většinou jídlo předpřipravuju už doma a zavařím do sklenic. Na místě pak vařím jen rýži, těstoviny nebo brambory. Člověk musí rozlišovat mezi dospělým a dítětem, já si klidně do batohu hodím tuňákový salát, ale dceři ho dát nemůžu. Stejně tak mi chutnají od Vitany polévky do hrníčku, mají tomatovou, hráškovou apod., ale dcera opět moc nejí. Proto jí raději uvařím, anebo připravím chleba a ovoce, které do batohu zabalím a jde se.
Znáte i kupovaná bezlepková jídla a chutnají dětem?
Martina: No, párkrát jsme koupili Express Menu. Je to za slušnou cenu, koupili jsme na internetu a mají celkem výběr. Všechno mají bezlepkové a dokonce jde i vybrat další alergie nebo výživová omezení, které máte. Ale pořád je to předpřipravené jídlo, takže když to jde, preferuju pro děti to čerstvé.
Šárka: Zkoušeli jsme Expres menu i hotovky.cz. Ale není to ono. Express menu nám nechutná vůbec, je tam vždy hodně rýže a málo masa a je to celkově takové suché. U hotovky.cz nám chutnají jen 3 jídla: svíčková, rajská a španělský ptáček. Jako nouzovka to jde, ale já si radši navařím.
A co vaše zkušenosti s táborem a školami v přírodě?
Martina: U příměstských táborů není problém. Děti chodí do restaurace, a protože vždy je nějaké dítě celiak, majitel restaurace už má zkušenost a jídlo bez lepku je schopný připravit. O svačiny se postarala přímo vychovatelka, která byla ochotná nakoupit bezlepkové chleby a vše připravit. Když ostatní měli napečenou buchtu, tak našim klukům aspoň koupila sušenky. Vše si obstarávala sama, nechtěla ani nic ode mě. A vždy to se mnou ještě konzultovala.
U spacích táborů bylo taky vždy bez problémů. Stačilo nahlásit, že kluci jsou bezlepkoví, vše si obstarali sami. Ani od nás nechtěli těstoviny nebo chleby. Taky měli už zkušenosti s celiaky.
Ve škole přírodě naopak učitelka neměla zkušenosti, takže tam jsme dávali svoje suroviny – chleby, sušenky, cereálie, knedlíky v prášku, těstoviny apod.
Obecně jsme rádi, že nám děti vezmou, takže kontaminaci opravdu neřešíme. To už bychom se z toho museli zbláznit.
Šárka: Nikdy se nám nestalo, že by dceru na tábor nevzali. Naopak měli s bezlepkovými dětmi většinou zkušenosti a domluva byla jednodušší než ve školní jídelně. Ale nesmíte řešit kontaminaci. Dcera nám samozřejmě hned žalovala, že nakládají jídla stejnou naběračkou, mažou stejným nožem a tak. Já ale byla přesto ráda, že dcera je mezi dětmi a takové malichernosti jsem neřešila. Ani to, že nás tábory finančně vyšly o dost dráž než ostatní rodiče. Slevu na jídlo jsme nedostali, přesto, že dcera řadu věcí nemohla jíst a já dodávala těstoviny, sušenky, křupky, pečivo, často i pro jiné celiaky.
A co dětské oslavy mimo domov?
Martina: Maminkám jsem vždy řekla, že synové jsou bezlepkoví, ať je zbytečně nedráždí a neponoukají k jídlu něčeho špatného. Nabídla jsem, že upeču nebo připravím jídlo a většina maminek si i kousek dortu sežene a připraví nějaké bezlepkové občerstvení. Často to se mnou konzultují, protože ne všechno vědí.
Šárka: Vždy záleží na mamince. Některé, ty nám bližší, nemají problém celou bezlepkovou hostinu nakoupit i připravit. U dětí, které nejsou nejlepšími přáteli dcery, většinou jídlo navařím a napeču a mamince přinesu nebo pošlu po dceři. Nejčastěji dělám bezlepkové slané šneky, jednohubky z bezlepkového chleba, nějakou zeleninu a ovoce a dort. Když je to jen jeden kousek dortu, a nemám zrovna čas péct, koupím bezlepkový zákusek nebo dám dceři bezlepkový muffin, který prodávají třeba v Penny.
Čtěte také:
Díl 1. - Jak se celiakie projevila a její diagnostika
Díl 2. – Jak jsme dětem celiakii oznámili a jak se s ní vyrovnaly?
Díl 3. – Jídlo ve školce a škole
