Kdykoliv jdu v našem malém městečku kolem pekařství a cítím tu krásnou vůni čerstvého pečiva, sbíhají se mi sliny a já jsem v pokušení si tu jednu makovou, křupavou houstičku dát a nedbat na následky. Naštěstí v dnešní době nemusím žít úplně bez housky a rohlíku. Můžu je nahradit bezlepkovou verzí. Smutnou skutečnosti nicméně je, že ta originální lepková verze, alespoň tak, jak si ji pamatuju, je prostě lepší. Už jsem se nesčetněkrát pokoušela upéct bezlepkové housky a rohlíky doma. A ačkoliv mnohé nebyly vůbec chuťově špatné, k originálu měly prostě daleko. Ale ještě nejsem u konce experimentování!
O hotových produktech je pomalu škoda se rozepisovat. Co jsem já měla možnost ochutnat se pečivu podobalo jen po vizuální stránce. A někdy ani to ne. Chuť byla bez rozdílů otřesná. Někteří výrobci se snaží vše vyřešit tunou škrobů, takže je pak pečivo drobivé, těžké a tvrdé, jiní zase zřejmě zastávají názor, že všechno zachrání cukr, takže cítíte, že je to sladké, ale to je taky všechno.
Pak se mi ale do ruky dostala směs na cereální bezlepkové pečivo od Celity a já se rozhodla ho vyzkoušet. Složení je moc pěkné, žádný zbytečný škrob a konzervanty navíc, a jako malý bonus nízký obsah cukru. Alergika jistě potěší nepřítomnost mléka, soji, vajec či vlčího bobu. Příprava je poměrně snadná – stačí smíchat sypkou směs, vodu, olej a droždí a vypracovat těsto. V robotu je to snadnější, ale jde to bez problémů i ručně. Na obalu je uvedeno droždí čerstvé, já mám vyzkoušené i sušené a jde to s ním stejně dobře. Můžete tvarovat bulky nebo bagetky či umotat rohlíky, ale já nejraději pletu pletýnky. Obyčejné, ze tří válečků, jako když jsem před lety pletla panence copy. Pak necháte vykynout, houstičkám to trvá necelou hodinku, než jsou připraveny jít do trouby.
Z jednoho balení udělám většinou deset středně velkých pletýnek, takže při ceně 59 Kč za směs to vychází přibližně 6 Kč za pletýnku. A to je krásná cena, nemyslíte? Po vykynutí ještě potírám vajíčkem, protože pak v troubě chytnou lákavější barvu a po vychladnutí krásně křupou. Sypu tím, co mám po ruce. Dýňovými, lněnými, slunečnicovými semínky, mákem, hrubozrnnou solí nebo kmínem. Ani nestačí vychladnout na mřížce a tu první s dětmi většinou sníme prostě jen tak. Ani ty další nevydrží dlouho, i když už na ně stihneme něco namazat nebo je sbalit na nějaký výlet. Jsou skvělé a dost se blíží lepkovému originálu, konečně! Do druhého dne nám doma ještě žádná várka nevydržela, takže trvanlivost opravdu nedokážu posoudit.
