Dlouhá cesta autem
K mému bezlepkovému stravování v autě se toho vlastně moc říct nedá. Popravdě jsem se celé dopoledne cpala sušenkami, protože jsem přece na dovolené, tak proč si nedopřát, že? Když nastal čas oběda, zastavili jsme na benzínce a vytáhli z krabičky předem připravené řízky. Stačilo použít kukuřičnou strouhanku a bezlepkový chleba a chutný oběd na cesty byl na světě. Následovalo dalších několik úmorných hodin v autě. Během nich přišel na řadu nějaký ten banán a meruňkový mufin.
V odpoledních hodinách jsme dorazili do Kufsteinu, kde jsme měli zarezervovaný nocleh. Jelikož jsme pořádně nevěděli, jak to na místě bude se stravou, tak večer předtím jsem nám udělala zapečen kukuřičné těstoviny s tofu a rajčatovou omáčkou. S sebou jsme měli malou cestovní ledničku, takže nám jídlo vydrželo krásně čerstvé a první den jsme tedy měli večeři z krabičky. Večer jsme vyrazili do města, dali si dobrou kávu, podívali na tamní hrad a šli spát.
Hurá, jsme u Lago di Garda!
Další den ráno jako snídaně posloužil banán a opět meruňkový muffin. Po dalších X hodinách jízdy jsme slavnostně dojeli do městečka Garda, kde jsme se ubytovali v hotelu Palme & Suite. V ceně našeho pobytu jsme měli zahrnuté snídaně a večeře. Když bych měla výběr jídel pro celiaky nějak celkově shrnout, tak nebylo to úplně nejhorší, ale zároveň by bylo co zlepšovat. Rozhodně ale chválím za přehledné značení alergenů.
Na večeři bylo každý den alespoň jedno jídlo, které bylo bez lepku. Co se snídaní týče, tak jako celiak jste si mohli s klidem dopřát ovoce, zeleninu a vajíčka. Bohužel, jinak bylo k dispozici pšeničné pečivo – sladké i slané a různé druhy uzenin. U párků a salámů si nikdy nemůžete být tak úplně jistí, zda vašim střevům neudělají zle, takže za mě jedno velké NE. Já osobně však stejně nejraději snídám kaše s ovocem, takže byl u mě výběr jasný. Z domu jsme si přivezla instantní rýžovou s malinami, takže jsem byla spokojená.
Restaurace a svačinky
Na dovolené jsme samozřejmě nelenili a vydali se na průzkum do města. Musím konstatovat, že Itálie opravdu není tím pravým místem, kde by se celiak mohl pohodlně najíst. Značení alergenů bylo různé, někde na něj dbali a někde ne. Neříkám, že to tak nutně musí být všude, já mám zkušenost pouze s městem Garda. Na výběr bylo hlavně z různých salátů, sušeného masa a sýrů.
Mimo to jsem svoji stravu řešila různými svačinkami, co jsem si přivezla s sebou – viz první část článku o mém cestování. Velkou záchranou mi byl taktéž elektrický vařič, na němž jsem si v případě nouze připravila nějaké ty těstoviny s tuňákem nebo rýži. Každopádně zvládnout se to dalo úplně v pohodě a hlady jsem nestrádala. A jaké máte zkušenosti s bezlepkovou dovolenou letos vy?
