Kdo má doma malého bezlepkáče, určitě ví, že uhlídat, aby si fakt nic nebezpečného nedal do pusy, dá práci. Čím je bezlepkáč mladší, tím je to horší. Někdy se přímo dmu pýchou, jak to ten můj malej chlap chápe. Jako když šel minule sám do pekařství. Možná se teď divíte, co pohledával zrovna v takovým lepkem nadupaným obchodě! Vysvětlení je jednoduchý – mají dveře, co se sami otevřou a zavřou! Takže tam Matěj chodí, kdykoliv jdeme okolo. Jeho velmi krátký hovor s prodavačkou jsem tajně odposlouchávala:
Prodavačka: „Ahoj chlapečku, ty sis určitě přišel koupit rohlíček, viď?“
Mates: „No, a je bez lepku?“
Prodavačka: „Cože jestli je?“
Mates: „Bez lepku! Já lepek jíst nemůžu.“
Nedělám si ale iluze, že by odmítl sušenku od dítěte na hřišti. Dětský hřiště je vůbec nebezpečný prostor. Nic netušící maminky totiž často vybaví svoje dítě piškotky, brumíky a sůšami a vyšlou je mezi děti, aby se podělily. Už se mi nejednou stalo, že ke mně Maty přiběhl rozzářený, „hele mami, co jsem dostal“, a já mu to musela zabavit. A to je ta lepší varianta.
Nikdo ale neuhlídá všechno. Hlavně na začátku diety, kdy máte ze všech těch informací hlavu jak pátrací balón. I já mám za sebou několik selhání. Jako když jsem nechala moji tchýni uvařit Matymu Caro („mami, já bych chtěl taky kafíčko“) a až v půlce hrnku mi docvaklo, že pije ječmen s žitem. Nebo když jsem ho našla s jeho kamarádkou, jak si „hrají na svačinu“ a mají oba plnou pusu croissantu. Vrcholem ovšem bylo, když jsem ho v jeho třech letech dala poprvé na hodinu hlídat. Byla jsem tak vystreslá, že jsem mu sbalila všechno možný, tisíckrát mu řekla kam jdu a kdy se vrátím, slečnu jsem zahrnula milionem informací a na to, že nesmí lepek, jsem co? Zapomněla! Jakkoliv je to divný, už to beru jako samozřejmost, co není potřeba zmiňovat…Jo, jak tušíte, když jsem po padesáti minutách přiklusala, měl Matěj v obličeji výraz naprostýho štěstí a v ruce bebečko. Takže můžu já vůbec někomu radit? No, zkusím to a tady je pár tipů, jak to v počátku všechno ukočírovat:
1. Jdete-li mezi děti, mějte s sebou vždycky nějakou mega moc nejoblíbenějsí sváču, která přebije všechny sušenky a oplatky světa. U nás fungují kešu ořísky, jakákoliv limča a javorové lízátko.
2. Pokud se chystáte na výlet, zjistěte si předem, jaká je možnost se bezpečně bezlepkově najíst. Ať neslibujete něco, co na místě nepůjde splnit (třeba bezlepkovou zmrzku). Pokud používáte aplikace Yelp
nebo 4square, stačí zadat „gluten free“ a vyjede spousta tipů.
3. Kamkoliv půjde dítě bez vás, vzpomeňte si na mě a informujte dospělého o celiakii. Vyplatí se být velmi konkrétní. Stále existuje hromada lidí, co lepek vidí jen v pečivu a zkoumat složení takových uzenin je ani nenapadne.
A hlavně si nevyčítejte selhání. Jsme lidi a děláme pro ty naše poklady to nejlepší, co umíme!
