Cesta k určení správné diagnózy může být někdy dosti trnitá a zdlouhavá. Od momentu, kdy poprvé vkročíte do ordinace svého praktického lékaře a sdělíte mu své nynější problémy, až po vyřčení slov „Máte celiakii.“, to může trvat klidně i několik měsíců. Jedná se o zdlouhavý proces, který je velmi náročný na psychiku. Fakt, že vlastně netušíte, co vám je a k tomu neustálé otravné problémy, co neberou konce, jsou pěkně tvrdý oříšek i pro ty nejsilnější povahy. Pokud tento kolotoč absolvuje matka se svým dítětem, pocit bezmoci bývá mnohdy o to horší.
Reálné zkušenosti s diagnostikou
Pokud máte podezření na to, že se vás nebo někoho blízkého tato diagnóza týká, jistě vás potěší jakákoliv informace o tom, jak může celý proces probíhat. Samozřejmě na internetu se dočtete mnoho obecných popisů toho, jak jdou různá vyšetření za sebou a co konkrétně obnáší, ale vždy je nejlepší vycházet z něčí osobní zkušenosti. Potom možná nebude tolik překvapeni, jak dlouho například některé části trvají. Zde si můžete přečíst osobní zkušenosti a příběhy diagnostikovaných celiaků. Podotýkám, že jména byla samozřejmě pozměněna, aby dotazovaní zůstali v naprosté anonymitě.
Potíže se u mě objevily poprvé v pubertě. Neustálé zažívací potíže byly opravdu vyčerpávající. Trvalo to skoro tři roky, než doktoři přišli na to, co mi opravdu je. Rozhodující byly ve finále genetické testy. Jana
U mého syna byla celiakie odhalena naprostou náhodou. Když mu bylo pět let, čekala jej operace, které musela samozřejmě předcházet řada různých vyšetření. Lékaře překvapila vysoká sedimentace u jednoho z testů. Všichni jsme byli velice překvapeni, protože syn netrpěl na typické průjmy ani jiné potíže. Eva
Několik měsíců poté, co jsem porodila svoji dcerku, se u mě začaly objevovat první potíže. Díky tomu, že už mám v rodině další dva celiaky, byla cesta ke správné diagnóze celkem krátká. Můj lékař si tím pádem spojil dvě a dvě dohromady a bylo hotovo. Při dodržování bezlepkové diety začaly problémy konečně mizet. Dominika
Celiakii mi zjistili, když mi bylo něco málo přes rok. Mamka mi říkala, že jsem byl tehdy pořád nafouknutý a trápily mě průjmy spojené s bolestmi břicha. Tehdy z toho byla dost nešťastná, protože nevěděla, jak mi má pomoci. Když se nakonec dopátrali původce mých problémů, objevil se další. Jelikož se celý příběh odehrával více jak před třiceti pěti lety, byla nabídka bezlepkových potravin u nás dost žalostná. Naštěstí jsme měli známou, co žila v zahraničí a nějaké jídlo nám jednou za čas vozila domů. Jakub
Jak vidíte, délka celého procesu je velice individuální a záleží vždy na lékaři, jakou zvolí metodu, s níž se bude po správné diagnóze řídit. Chce to zatnout zuby a vydržet! Co vy? Podělíte se s ostatními o svůj příběh v komentářích? Možná tak někomu pomůžete.
