Dietní omezení nikdo neevidoval
Velmi mě překvapilo, že při vyplňování dotazníku při registraci do porodnice nikdo neřešil dietní omezení. Nebyla tam žádná kolonka, žádný dotaz. Takže jsem zmínku o dietě napsala na konec papíru pod čarou. To mě v dnešní době, kdy řada lidí má omezení z pohledu lepku, mléka, sóji nebo vajec, velmi překvapilo. Nicméně vše proběhlo v pořádku a s dietou v porodnici nakonec počítali.
Ke své radosti jsem nemusela jíst polystyren
Asi nejvíc mě potěšilo, že jsem místo pečiva nedostávala rýžové chlebíčky. Tímto způsobem je dieta řešena velmi často a mně to bohužel nevyhovuje. Rýžové chlebíčky mají vysoký glykemický index a já se po nich necítím najedená. Dostávala jsem chleby – většinou půl balení, takže 4-5 krajíců. Protože se to nedalo všechno sníst, zbyly mi ještě i na doma. Jednou mi dokonce k večeři přinesli celé nerozdělané balení chlebů. Nevýhodou byla jednotvárnost – zatímco ostatní měli rohlíky, chleby, housky i vánočky, já měla vždy jen plátky toho samého chleba.
Hlavní jídla byla řešená chytře – místo knedlíků jsem dostala rýži, omáčky byly nezahuštěné. Někdy působily spíše vodově, ale jinak prý chutnaly podobně jako jejich lepkové obdoby. Maso připravovali na přírodno. V polévce byla místo nudlí rýže.
Chyběla rozmanitost a zelenina
Dnes se vedou časté diskuze o „koblihách“ v nemocnicích a o tom, že by jídlo mělo být zdravější. S tím nelze než nesouhlasit. Kde jinde než v nemocnici, kde lidé potřebují zesílit a uzdravit se, by mělo jídlo být kvalitní? Na druhou stranu je pobyt zadarmo a je to stále jen nemocnice a ne hotel, takže člověk musí přivřít oči.
Mně nejvíce vadila jednotvárnost. K snídani byl vždy chleba, malý kelímek másla Rama a med nebo marmeláda. Tedy výživová hodnota nula a samý sacharid. K obědu se pak podávalo většinou maso a polévka. I když chyběla zelenina, nebylo nic moc co vytknout. Nakonec jsem byla ráda, že mám bezlepkovou dietu a nemusím jíst po porodu nevhodné „nadýmavé“ kynuté knedlíky. Večeře byla opět studená, chleba a sýr, jablko nebo hruška a nějaký ten jogurt.
Do ideální stravy po porodu, kdy žena potřebuje nabrat sílu, měla tato strava daleko. Vývary byly bez chuti a možná ani ne z kostí. Zelenina chyběla úplně, masa bylo méně. Vyřešila jsem to tak, že mi rodina do porodnice přinesla kvalitní mléčné výrobky, ovoce a zeleninu. To si může dovolit každý a trochu tak obohatit jídelníček.
A ještě jedna veselá historka nakonec. Ležím v posteli a slyším si povídat dvě paní, co rozdávají jídlo. „Na devítce leží ta bezlepková, máš pro ni chleba? Jo mám. A Bobíka může? Asi ne, dej jí bílý jogurt. A šunka je bezlepková? No asi ano, ale podívej se…“ nakonec jsem nedostala ani jogurt ani šunku, jen chleba a máslo. Tak asi tak :o)
