Trochu odborné teorie na začátek
Ještě než se zakousneme do problematiky samotné celiakie, je vhodné si hned ze začátku ujasnit pojmy. Radiologie je lékařský obor, kde je primárně využíváno ionizující záření k určení diagnózy či léčbě pacienta. Po čase sem byla přiřazena také sonografie, při níž se naopak pracuje s ultrazvukovým vlněním a magnetická rezonance, kde hraje hlavní roli elektromagnetické vlnění v rozsahu rozhlasových vln.
Při vyšetřování celiakie se nejčastěji využívá transabdominální ultrazvuk. O poznání méně potom lékaři sahají po magnetické rezonanci, výpočetní tomografii či rentgenové enteroklýze. Každá z uvedených metod má svá specifika, výhody i určité limity, tudíž záleží na samotném lékaři, která z nich se mu pro konkrétního pacienta bude zdát nejvhodnější.
Sonografie střev
Jak už bylo zmiňováno, transabdominální ultrazvuk neboli jinak řečeno sonografie patří v dnešní době k nejpoužívanější diagnostické metodě u osob s podezřením na idiopatický střevní zánět, jako ulcerózní kolitida či Crohnova choroba, ale též u celiakie. Výhoda této metody spočívá v tom, že pacient není ani při opakovaném sledování vystavován radiační zátěži. Kromě toho není nutná žádná speciální příprava. Celý proces vyšetření je velice levný, šetrný a hlavně dostupný.
Jistá omezení jeho použití se objevují zvláště u obézních pacientů. Dále se takto hůře vyšetřují osoby s vysokou plynatostí či s atypickým průběhem střeva, jelikož je v tomto případě velice nesnadné lokalizovat patologický úsek, případně se zde celkově topograficky orientovat. Aby bylo využití ultrazvuku u osob s celiakií efektivní, je třeba opravdu odborníka s mnohaletými zkušenostmi a všechny možnosti, jimiž dané vyšetření disponuje.
Je třeba znát všechny parametry
Pomocí ultrazvuku lze zjistit mnoho odchylek, jež by následně diagnózu celiakie potvrdily. Mezi posuzované kategorie patří například střevní motilita, sekrece, střevní stěny, Kerkrinovy řasy či uzliny. Při posouzení stavu jednotlivých zmiňovaných parametrů dokáže následně lékař posoudit stav střeva a následně celiakii potvrdit, případně vyloučit. Někdy ovšem mohou být nálezy až příliš nejednoznačné, a v tom případě je nutno přistoupit k dalším vyšetřením, jako je třeba biopsie.
Méně využívané metody
Podstatně méně často používanou metodou, ale díky absenci radiační zátěže poněkud perspektivní metodou, je magnetická resonance. Vyšetření spočívá v nitrožilním podání paramagnetické kontrastní látky pacientovi, která zvýrazní případné odchylky ve střevě. Nevýhodou je samotná délka celého procesu, kdy daná osoba musí ležet cca 35 minut naprosto v klidu, aby byl nález co nejpřesnější. To dokáže být někdy dost problém, zvláště při zažívacích potížích provázejících celiakii, navíc po aplikaci kontrastní látky.
Rentgenová enteroklýza a výpočetní tomografie zase vystavují pacienta radiační zátěží. Rentgen je tedy kvůli nutnosti zavedení sondy a nemožnosti posouzení střevní stěny jako celku utlačován do pozadí. Využívá se pouze při podezření na nádor v tenkém střevě. Při tomografii je opět nutné použití kontrastní látky a příprava v podobě vypití 1,5 l roztoku manitolu. Používá se tam, kde není možná magnetická rezonance nebo při podezření na nádor.
