Letos jsem se rozhodla, že svému muži udělám radost a začnu hrát golf. Naplno jsem se do toho pustila na hřišti v pražském Hostivaři. Po sportovním výkonu jsem navštívila tamní restauraci, že si dám oběd. Provozuje ji Wine Food Market, součástí je i malý obchůdek a bistro, kde mají širokou nabídku čerstvého pečiva včetně obloženého ke svačince a samozřejmě výborné kafe. O obědě už se to bohužel říct nedalo.
Věděla jsem, že v italské restauraci bude můj výběr jídla velmi omezený. Na denním menu měli vyznačené alergeny, což bylo velké plus a ne všude je najdete bez vyžádání. Jako obvykle, jedničky od shora až dolů. Takže jsem se rozhodla pro salát. Zase!
„Ale slečno, co byste si dávala salát, pojďte si vybrat naše bezlepkové těstoviny a my Vám je připravíme, jak budete chtít,“ nabídl mi vstřícně číšník. Zazářily mi oči. Vybrala jsem si v obchůdku bezlepkové maccheroni Pasta di Venezia a šla si sednout ke stolu.
V menu jsem si ukázala na gnocchi s liškami a omáčkou a požádala jsem, aby mi místo noků dali vybrané bezlepkové těstoviny. Výsledné jídlo mě bohužel velmi zklamalo. Těstoviny nebyly dobré (tedy pokud je porovnám například s bezlepkovými Barilla, kde nepoznáte téměř rozdíl), byla v nich silně cítit kukuřice a chutnaly vysušeně. Lišky bych v omáčce napočítala na prstě jedné ruky, tedy pokud by tam nějaká omáčka byla. Těstoviny byly jen lehce obalené v jakémsi sosu. Vím, že Italové připravují těstoviny tímto způsobem, tedy že v omáčce neplavou, ale u bezlepkových, kukuřičných a poměrně suchých těstovin byl bohužel výsledek tristní. Nakonec jsem tedy v podstatě dostala talíř suchých těstovin. A to nejlepší? Za 300 korun, ale tohle překvapení mě ještě čeká.
S přemáháním jsem snědla půlku talíře a zbytek nechala odnést. Na účtence jsem se nestačila divit. Naúčtovali mi celých čtvrt kila těstovin z obchodu, místo nějakého příplatku za bezlepkové těstoviny, jak jsem zvyklá z jiných restaurací. A to nejlepší nakonec – noky mi započítali celé, i když jsem z nich měla jen tu omáčku, tedy tu trošku omáčky, co tam byla.
A jak to dopadlo? Protože jsem pospíchala, zaplatila jsem bez řečí. Do restaurace jsem se ale už nikdy nevrátila. O tuto zkušenost jsem se však rozhodla podělit. Už proto, že i když vám v restauraci vyjdou vstříc a vše vypadá růžově, je lepší si předem zjistit, kolik za ten komfort nakonec zaplatíte.
