Bezlepkoví hosté vítáni
Ve většině hotelů, které jsem zatím navštívila, je bezlepková strava trochu “otravou”. I když se snaží vyhovět, neví si většinou moc rady a člověk často jí velmi jednotvárně. V našem hotelu Almresort Gerlitzen Kanzelhöhe u jezera Ossiacher See ale nebyl nic problém. Příjemně mě překvapili už tehdy, když jsem volala na recepci a ověřovala si, zda je bezlepková dieta u polopenze vůbec možná. Velmi mile mi odpověděli, že jsou na bezlepkové hosty připraveni a samozřejmostí je i pečivo k snídani. To mě potěšilo, protože většinou si musím chleba sama vozit. A zkušenost na místě moje nadšení jen prohloubila.
Bohaté snídaně na sladko i na slano
Snídaně byly opravdu bohaté a výběr dostatečný i pro nás celiaky. Nebyla jsem tak odsouzená k tradiční monotónnosti. K snídani nabízeli na výběr vajíčka - míchaná i na hniličko, slaninu, dále párky a sekanou (oboje bezlepkové). K tomu dva druhy bezlepkového pečiva - rohlík a celozrnná semínková houska. Na obložení pečiva pak byly k dispozici různé druhy šunky, salámů, sýrů, paštik a pomazánek. A k tomu zelenina. „Sladkostíchtiví“ si mohli dopřát jogurty (ochucené i neochucené), marmeládu, čerstvé i sušené ovoce, semínka nebo Nutellu.
Večeře z 80 % bezlepková
Ani u večeře jsem se necítila “ošizená”. Samozřejmostí byl výběr z několika druhů masa, většinou připraveného pečením nebo ve vlastní šťávě, a tedy bezlepkových. Kuchař mi u každé večeře ochotně sdělil, která jídla jsou bez lepku. Vždy byla na výběr i rýže nebo různě upravené brambory. V rámci italského večera, kdy jsem se obávala o jídlo nejvíc, byly k dispozici výborné bezlepkové zapékané cukety a lilky s omáčkou a sýrem nebo polentové noky. Každý večer jsme měli k dispozici také dobře upravenou rybu. Největší překvapení představovaly dezerty, kde byl vždy k ochutnání výborný pudink, různé krémy a pěny, samozřejmě bez lepku. A pro děti měli na výběr 3 druhy bezlepkové zmrzliny.
Jídlo venku ale zklamalo
Jezdili jsme na výlety po okolí, ale bohužel tam už to bylo s bezlepkovým jídlem horší. Na většině chat a v restauracích mají vídeňský řízek s hranolkami, špekové knedlíky se zelím, vývary s nudlemi nebo velkým knedlíkem, sladké trhané palačinky nebo jídla na způsob našich halušek, tedy vše s moukou. Snad jediné bezlepkové jídlo byly saláty, které jsou ale zase skoro všude k dostání. Pro děti pak párek/klobáska a hranolky. Kdo hledá najde. Občas jsme narazili na restauraci, kde dělali přírodní kuřecí plátek a brambory, ale na výletních místech a klasických horských chatách musíte mít trpělivost a raději si vzít svačinky.
A kam vyrazit?
K jezeru Ossiacher je to z Prahy asi 6-7 hodin. Okolí je opravdu nádherné a s dětmi i bez nich se dá skvěle vyžít. Hotel Almresort byl na kopci Gerlitzen, kde se dalo procházet, měl dětské hřiště, hernu a vnitřní bazén. K pobytu náležela zdarma „Korutanská“ karta, která opravňovala ke každodennímu využití lanovky z kopce a nahoru, koupání na soukromé pláži u jezera, vstupy do různých hradů a atrakcí v okolí (včetně největší opičí rezervace v Rakousku) a také k okružní jízdě lodí po jezeře. Kousek je to i na Slovinsko k jezeru Blad.
Pro mě to byla velmi příjemná zkušenost a pokud máte “bezlepkové” děti, můžu jen vřele doporučit. Nejen, že hotel je na krásném místě a má prostorné pokoje s kuchyňkou, zázemí pro ty nejmenší, ale personál je velmi milí a bezlepkovým hostům vyjde maximálně vstříc. Tady opravdu platí, když se chce, tak to jde.