Zásadní změny v životě
Co si budeme povídat. Když lékař vypustí z úst tu obávanou větu „Trpíte celiakií – onemocněním, které se nedá léčit.“, většinou to zamává i s tím největším flegmatikem. Aby taky ne! Taková ráda pod pás! Člověku začnou hlavou probleskávat myšlenky na to, proč se to muselo stát zrovna jemu nebo jeho potomkovi. Taková reakce je naprosto v pořádku. Zároveň je však velice důležité uvědomit si, že se nejedná o konec světa.
V první řadě by si měla postižená osoba vyhledat co nejvíce informací a se svým onemocněním se důkladně seznámit. To je první krok k úspěšnému vyrovnání se s nemocí. Dalším stěžejním bodem je obeznámení rodiny a okruhu blízkých přátel. Celiakii provází celoživotní dodržování striktní bezlepkové diety, což s sebou nese velice zásadní změny v dosavadním životě daného jedince. I přes to, že takto diagnostikovaných lidí stále přibývá, pořád je to pro společnost jedna velká neznámá.
Silná podpora ze strany nejbližších osob dokáže někdy opravdu divy. Je potřeba se obrnit velkou dávkou trpělivosti a vysvětlit všem, co přesně celiakie je, jaké potraviny vám nedělají dobře a proč. Blízké okolí musí pochopit, že i ten malý drobek pšeničného rohlíku dokáže v těle nemocného nadělat pěknou paseku.
Když se k celiakii přidá i deprese
Každý z nás je jedinečná bytost a se špatnými zprávami se vyrovnává svým vlastním způsobem. V případě konfrontace s neléčitelnou nemocí se mohou citlivější jedinci začít stranit okolnímu světu a naprosto se uzavřít do sebe. Běžné situace, kdy jde jedinec s rodinou nebo partou přátel do restaurace na jídlo najednou začnou vyžadovat jistá nezbytná omezení. Celiak se může cítit začít cítit z kolektivu vyloučen, protože si nemůže dát k jídlu to, co mají ostatní. Stejná situace nastává i při různých oslavách a sešlostech, kdy se společně konzumuje jídlo.
Tento jev má na psychiku člověka silný dopad. Díky této nálepce „Jsem jiný“ se mohou u dané osoby rozvinout další potíže, které jsou psychického rázu. Pocity osamělosti a úzkosti mohou postupem času vyvrcholit až v deprese. V některých případech se též stává, že postižené osoba začne potravu odmítat úplně, což může vést k rozvoji poruch příjmu potravy, jako je anorexie. Navíc je rizikové i období, kdy se střevo zahojí, začne správně přijímat živiny a tím pádem začnou pomalu přibývat kila. Tohle přibývání na váze také může v některých případech zapříčinit rozvoj mentální anorexie či bulimie.
Začnou-li se (nejen) u celiaka objevovat nějaké známky toho, že není tak úplně ve své kůži, je potřeba dávat bedlivě pozor. Při dlouhodobě trvajících pocitech beznaděje, marnosti, smutku, osamělosti a úzkosti je nezbytné vyhledat odbornou pomoc. Psychologové a psychiatři pomohou nemocnému tyhle pocity zvládnout ať už terapií, nebo pomocí vhodných léků. I s celiakií se dá žít plnohodnotný život plný radosti a zážitků. Stačí jen najít tu správnou cestu.
