Na téma zabývající se problematikou výskytu nesnášenlivosti lepku v různých krajinách se nejvíce zaměřili vědci v roce 2014. Během rozsáhlých epidemiologických studií se přišlo na to, že v Evropě a Spojených státech amerických trpí celiakií přibližně 2% celkové populace, avšak výsledné číslo v sobě zahrnuje pouze osoby s pevně stanovenou diagnózou. Z této informace vyplývá, že číslo může být ve skutečnosti mnohem vyšší, protože ne každý své případné obtíže řeší, dále může být celiakie lékařem omylem zaměněna za jiné onemocnění, případně nemoc nemusí mít žádné fyzické projevy a zůstávat tak skrytá.
Nízká spotřeba pšenice
Jak už bylo zmíněno v úvodu, tak za velkou epidemii celiakie může velká popularizace pšenice a obilovin obsahujících lepek celkově. Z tohoto se dá snadno odvodit, že v zemích, kde je i v současnosti spotřeba takových obilovin velice nízká ba někdy skoro nulová, se nemoc téměř nevyskytuje. Mezi takové země patří Japonsko, Indonésie, Severní a Jižní Korea, Filipíny a některé další ostrovy v Pacifiku.
Minimální výskyt nesnášenlivosti lepku je zaznamenán také v Indii, avšak v této rozlehlé krajině se vyskytuje tzv. „pás celiakie“, tedy oblast, kde je mnohonásobně více pacientů, než ve zbytku země. Tato skutečnost je pravděpodobně dána vyšší konzumací pšenice v tamní oblasti. Přesný počet pacientů je však v Indii obtížné určit, protože jejich zdravotní se stále drží na poměrně nízké úrovni.
Severní Amerika, Evropa a Afrika
Situace ohledně celiakie na našem kontinentu i v oblasti za velkou louží je velice podobná. I v tomto případě však existují různé odchylky, které souvisejí s konkrétními státy a jejich obyvateli. Velkou roli zde hraje životní styl a genetické předpoklady. Například v severských státech Evropy, konkrétně ve Finsku a ve Švédsku se celiakie vyskytuje u 3% obyvatelstva a naopak u našich sousedů v Německu je to pouhých 0,3%. Zvláštní je, že u těchto zemí je konzumace pšenice téměř stejná a přesto vykazují takto diametrálně odlišná procenta postižených osob. V České republice se počet nemocných osob odhaduje na 1%, tedy až 100 000 osob. Správně diagnostikovaných je ale pouze polovina z nich.
V zemích Afriky a Středního Východu rovněž statistiky ukazují, že onemocněním trpí přibližně 2% celkové populace. Je to dáno tím, že převážná část tamního obyvatelstva má evropské kořeny, tudíž mají i podobné genetické predispozice. Napříč tomu je západní oblast Sahary považována za ohnisko celiakie, protože tohle onemocnění zde postihuje přibližně 5,6% obyvatelstva, přesné příčiny, proč tomu tak je, nejsou doposud známé.
Bohužel úplně přesný počet celiaků chodících po světě se díky ne vždy funkčnímu zdravotnictví určit nedá, takže se budeme muset spokojit s doposud získanými informaci a doufat, že se časem zlepší situace a čísla začnou naopak klesat.