Nic nenechávám náhodě
Baťoh jsem v rámci váhového limitu nacpala 4 konzervami Insalatissime Rio Mare (mimochodem výborný tip, vydrží, jsou dobré a zasytí, i když nezaberou tolik místa), rýžovými chlebíčky a celou řadou bezlepkových ovocných a ořechových tyčinek. To by mi jako záložní varianta na 14 dní mělo stačit. Pročítám recenze ostatních cestovatelů a zjišťuji, že se na Borneu většinou vaří z bezlepkové sójové omáčky – první dobrá zpráva.
V letadle se najím skvěle
Cesta v letadle se společností Emirates je bez problémů. Bezlepkové jídlo mám objednané dopředu. Výhodou je, že ho vždycky dostanu jako první. Kvalita jídla se liší podle toho, z jaké destinace letíte. Z Prahy např. dostávám místo pečiva rýžové chlebíčky. Na dalším letu z Dubaje naopak moc dobrou bezlepkovou housku. Bohužel si asi myslí, že bezlepkové znamená i bez laktózové, takže místo másla dostávám margarín a o sýru si můžu nechat zdát. Jinak je ale jídlo moc chutné.
Gluten free? No, only chicken and beef :)
První zkušenost z cílové destinace není moc povzbudivá. Ještě na letišti jsme navštívili Mc‘ Donalds, protože nic jiného nebylo otevřeno. Posílená zkušeností z ČR, kdy v tomto řetězci seženu i bezlepkového hamburgera se ptám: „Do you have a gluten free burger?“ a odpověď zní: „No, only chicken and beef“... :o). To mě hodně pobavilo. Jak asi tušíte, zůstala jsem na hranolkách.
Rýže, nudle, rýže a nudle
Nakonec se ale Borneo (vlastně celá Asie) ukázala pro bezlepkáře být rájem. Musíte se ale naučit jednu věc – snídat teplá jídla, která byste si u nás dali většinou až k obědu. Makrobiotika například tvrdí, že polévka je ráno velmi prospěšná. Tím jsem se také řídila a když byla možnost, dala jsem si skvělý kuřecí vývar s křupavou zeleninou a rýžovými nudlemi. V Asii se také jedí vejce na všechny způsoby. Občas se mi stalo, že nebylo k snídani nic jiného (teda kromě lepkových dobrot), tak jsem prostě k snědla jen několik vajec. Další variantou snídaně jsou nudle – já si vždy přála, aby byly rýžové a ne pšeničné. Chleba se v Asii k snídani jí jen v hotelech a je vlastně spíše pro turisty.
K obědu a večeři jsem si vychutnávala spoustu zeleniny, rýži a omáčku (často se sójovkou) nebo ryby a mořské plody. Výborné je také kari, kam se mouka zaručeně nedává. Pozor je třeba dát na smažená kuřata. Tento nešvar vyspělých zemí došel i sem a téměř všechna kuřata podávaná s rýží či nudlemi jsou smažená v těstíčku.
Přišla krize
Asi po týdnu přišla krize. Na rýži, vejce, kuře nebo nudle, které jsem snídala, obědvala, svačila i večeřela, jsem se už nemohla podívat a za chleba bych snad i vraždila. Přišel čas konzerv a sladkostí z Čech. Ačkoliv se snažím jí vyhýbat, koupila jsem si i čokoládu (která je mimochodem v Asii na hony vzdálená opravdové čokoládě). To mě na chvíli uspokojilo a mohla jsem opět pokračovat s rýží a nudlemi. Ty jsem doplňovala ovocem a buráky, které jsou na Borneu dostupné všude. Skvělou pochoutkou jsou slané banánové chipsy.
Člověk nakonec zjistí, jak je mu bez pečiva, mouky a sladkostí dobře. Že je nepotřebuje, cítí se lépe a vše je jen o zlozvyku. Přesto, když mi na cestě zpátky v letadle po 14 dnech absence jakéhokoliv pečiva naservírovali bezlepkový čokoládový muffin a čaj, byla jsem v tu chvíli asi nejšťastnější bezlepkář ve vzduchu.